„Nikdy jsem neviděl pěknou válku, všechny války bohužel způsobují monstrózní katastrofy. A podle mého názoru jediným způsobem, jak se vyhnout dalšímu utrpení je, aby si slabší soupeř uvědomil svou vlastní slabost a v určitém okamžiku požádal o přerušení bojů.

„Věřím, že Ukrajina se mýlí, když brání neobhajitelné. Vzhledem k tomu, že protivník, tedy Rusko, je podstatně silnější. Tohle říká známý novinář Vittorio Feltri, z italské pravice, ve vysílání Barbary Palombelli na Rete 4.

„Zajímalo by mě, proč si neuvědomuje své potíže a nepřestává vystavovat svůj lid nevýslovnému utrpení. „Vtipný komický prezident Ukrajiny“ – říká Feltri, když vzpomíná na Zelenského minulost – musí pochopit, že boj je nerovný a může skončit jen špatně. Je lepší to ukončit hned, i když by bylo lepší to skončit hned první den.

„Hrdinství, vlast, čest, to jsou krásné řeči, ale tváří v tvář mrtvým je to všechno zbytečné ,“ uzavírá Feltri a dodává: „A masakru se dalo předejít, nebylo to provedeno pro čest. Připadá mi to hloupé.“

Zde osobně nesdílím nic z toho, co Vittorio Feltri obvykle píše, jeho způsob žurnalistiky jsem vždy považoval za dost barbarský a vulgární. Za své tituly na liberu byl také několikrát „cenzurován“ Řádem novinářů. V tomto příběhu války na Ukrajině a odporu Ukrajinců však souhlasím. Od prvního dne války píšu do těchto rubrik o riziku, že totální odpor Ukrajinců, jakkoli odvážný a chvályhodný, má malou šanci na vítězství a riskuje, že skončí masakrem jak pro „odbojáře“, tak pro civilisty – (píše italský novinář).

Ve stejném přenosu se Luciano Violante, bývalý předseda sněmovny, pokusil argumentovat, že naše západní demokracie, například italská a francouzská, se zrodily z krve těch, kteří vzdorovali, dokonce i se zbraněmi, že člověk může zemřít za čest, za důslednost, za zemi… Ano, ale i když naděje na výhru je malá nebo nulová? A jsou zde velmi vysoká rizika masakru a eskalace, která by se mohla týkat celé Evropy i mimo ni?

V roce 1939 se otázka francouzského socialistického novináře (který se později stal kolaborantem a pronacistou) stala příslovečnou, zda má cenu „zemřít pro Gdaňsk“ … Dnes Feltri přemýšlí, zda má cenu – pro Ukrajince – zemřít pro Zelenského…

I když oceňuji vlasteneckou inspiraci, odvahu, sebezapření ukrajinských občanů, kteří se přihlásili do „odboje“, riskovali své životy a vyjadřuji jim veškerou lidskou a politickou solidaritu za utrpěnou agresi, myslím že, kromě odvahy je potřeba i moudrost, realismus (politický i lidský).

Raději vidím Ukrajince – jak ty se zbraněmi, tak civilisty pokoušející se o útěk – živé, než hrdinské mučedníky. A byl bych raději, kdyby mladí ruští vojáci zůstali naživu.

Nenávidím nacisty, ale byl bych rád, aby to nakonec prošlo milicionářům z praporu Azov, kteří 8 let etnicky čistili Donbas a nyní brání Mariupol a oblasti poblíž Černého moře jako jednotky ukrajinské armády. Přál bych si, aby jejich „špinavá práce“ byla uznána a byli postaveni do pozice, aby nemohli ublížit. Ale ať také zůstanou naživu.

Politika je často nepříliš čistá věc, někdy je otrávená polarizací pozic, nacionalismem, suverenismem, extrémními ideologiemi, ale válka, která je politikou jinak, je mnohem horší, válka je svinstvo pro všechny. Ale pro některé je to horší než pro jiné. Zvlášť když je to nerovné.